Lžičák pestrý hnízdí téměř v celé Evropě kromě jižních poloostrovů, ve střední Asii na sever přibližně k severnímu polárnímu kruhu a v západní části Severní Ameriky. Dosti hojně hnízdí i u nás. Jeho zimoviště jsou zejména v západní a jižní Evropě, severní a střední Africe, v jižní Asii, na jihu Severní Ameriky a ve Střední Americe. Někteří lžičáci podnikají opravdu daleké cesty, byli mnohokrát pozorováni až v Austrálii.

Kačer ve svatebním šatě svému druhovému jménu skutečně odpovídá. Má hlavu a horní část krku kovově zelené, na svrchní části těla má černé peří světle lemované, lopatková pera jsou značně prodloužená. Spodní část krku, vole a hruď má sněhově bílé, ostatek spodní části těla a boky kaštanově hnědé. Krovky křídelní jsou modré, „zrcátko" zelené, bíle orámované. Spodní i horní krovky ocasní jsou černé, vzadu po stranách těla s bílými skvrnami. Černavé modrý, nápadně velký zobák, podle něhož dostala tato kachna své rodové jméno, má nezvyklý tvar; před koncem je dvakrát širší než u kořene, čímž opravdu připomíná lžíci. Končetiny jsou oranžově červené, oči žluté.

Dospělý lžičák pestrý měří 51 cm. Samice je o něco menší. Dobře ji však poznáme podle charakteristického tvaru zobáku a modré barvy peří na lopatkách. Samec v letním šatě se podobá samici, avšak kresbu křídel si zachovává. Velký, speciálně formovaný zobák je přizpůsoben sběru planktonu, kterým se lžičáci převážně živí. Jakoby ve hře plavou za sebou, čímž víří vodu, kterou nechávají procházet „čvachtáním" rohovinnými lamelami zobáku jako sítem. Jazykem třídí to, co nachytali, a nepoživatelné vypuzují opět ze zobáku. Lžičák pestrý vyhledává bohatě zarostlé vody v otevřené krajině. Žije na sladkých i slaných vodách, má-li dostatek živočišné potravy.

Hnízdí na zemi, téměř vždy však pod ochranou hustých porostů. Snáší 7 až 12 bílých vajec se žlutavým nádechem, na kterých sedí kachna 22 až 25 dní. Potrava je z 65 % rostlinná a z 35 % živočišná (převážně plankton). Zajímavá forma zobáku a krásný svatební šat samce získaly pro chov lžičáků mnoho zájemců, vzdor vyšší spotřebě živočišné potravy. Na přirozeném rybníčku s planktonem je jeho chov bez potíží. Potrava je jako u kachny divoké, avšak obohacena o bílkoviny živočišného původu. Mláďatům poskytneme hrotnatky, později mravenči kukly, jepice a drcené garnély. Na větší hladině jsou snášenliví s ostatními druhy, na malé ploše chováme jen jeden pár. Jsou tiší a mohou přezimovat venku na volné vodě. Za silných mrazů by měl mít lžičák pestrý ochranný prostor se slámou. Kříženci byli odchováni s většinou druhů rodu Anas, dále s kachničkou karolínskou (Aix sponsa), polákem malým (Aythya nyroca) a kachnou pižmovou (Cairina moschata f. dom.).

Autor textu: Miroslav Pekárek
(http://www.vodni-ptactvo.wz.cz)