Je to nejznámější bílá labuť, rozšířená v severní části Evropy a Asie a na Islandu. Místy je usedlá, avšak ve větší části areálu je labuť zpěvná tažným ptákem. Zimuje v severní částí Středozemního moře, v přední Asii, na Kaspickém moři, ve střední, jižní a jihovýchodní Asii.

Všechno peří je bílé, avšak zobák je bez hrbolu, na kořeni a po stranách žlutý, na konci nahoře až k nozdrám a na okraji horní čelisti černý. Od labutě velké rozeznáme labuť zpěvnou na první pohled, neboť krk drží téměř rovně nahoru, zobák u ptáků v klidu směřuje kupředu a křídla přiléhají k tělu. Nohy má černé. Délka dospělého ptáka je 152 cm. Obě pohlaví jsou stejně zbarvena, samice bývá menší. V Severní Americe žijící labuť trubač, která před nedávném byla velmi vážně ohrožena, je považována také za rasu labutě zpěvné (C. c. buccinator). Zobák má zcela černý.

Labuť zpěvná žije na větších jezerech porostlých na březích vyššími rostlinami. Do dvou týdnů po příletu postaví samice hnízdo o průměru 1 m, výšce 60 až 80 cm, vystlané suchou trávou, mechem a prachovým peřím. Snůška bývá 4 až 6 bílých nebo slabě šedožlutavých vajec, na kterých sedí samice 35 až 40 dní. Hlídkující samec hlasité oznamuje nebezpečí. Načež samice pokryje vejce prachovým peřím, spouští se na vodu a odlétá. Mláďata mají bílé chmýří, které brzy vyměňují za šedý šat mládí. Ve stáří 2 měsíců létají, ve 3. roce dostávají bílou barvu a ve 4. roce hnízdí. 0 mláďata pečují oba rodiče, kteří také současně pelichají tak rychle, že podle DEMENTEVA je denní přírůstek nových letek 9 mm.

Labuť zpěvná se živí jako ostatní labutě, avšak na rozdíl od nich lépe chodí, proto se více pase mimo vodu. Panáčkováním dosáhne do hloubky 80 cm. Mláďata hledají na mělčinách a u břehů různý hmyz a jeho larvy. Chov labutí zpěvných je obtížnější než labutí velkých, neboť od jara jsou ovládány tažným neklidem, a i když jsou křídlovány, pokoušejí se znovu a znovu vzlétnout. Přírodní rybník o ploše 400 m1 obklopený loukou poskytuje většinu potravy a naději na úspěšný chov. Do měkkého krmení přidáváme drcené obilí, rybí moučku a grit (pícní vápno). K hnízdění poslouží i zakotvený vor obložený drnem. Vhodný hnízdní materiál dáme na vodu.

V zoo Londýn hnízdily labutě zpěvné již roku 1839 a od té doby se tam jejích mláďata objevují často. Mláďata můžeme krmit výchovnou směsí pro housata nebo vařeným vejcem, později sekaným řebříčkem, kopřivami, okřehkem s přídavkem obilního šrotu, rybí moučky a minerálních látek. Snášenlivost k ostatním je velmi individuální, stejně jako agresivita vůči lidem. Proto začne-li labuť zpěvná hnízdit ve školní zahradě, budeme zachovávat opatrnost.