Většina nemoci se vyskytuje ve velkochovech, kde je mnoho ptáků ve skupině. Malé drobné chovy jsou většinou vážnějším nemocem ušetřeny. Pokud jsou husy chovány v dobrých podmínkách, mají kvalitní stravu a péči, je výskyt nemocí vzácný. Jde o odolné ptáky.

Kritickým faktorem je přítomnost vodní plochy s divokým ptactvem. V takovém prostředí je chov domácí vodní drůbeže nevhodný. Divocí ptáci jsou přenašeči velkého množství nemocí a parazitů, na které jsou domácí zvířata málo imunní. Chov v tomto prostředí bývá z počátku spojen s většími úhyny. Chvíli trvá než získáte odolné jedince. Potom už problémy nejsou. V tomto článku naleznete onemocnění ( většinou parazitární) se kterými jsem se setkal při extenzivním chovu.

Příznaky nemoci

Zkušený a všímavý chovatel pozná na první pohled, že s ptákem není něco v pořádku. Pokud pták vypadá nemocně celý den, je nutné ihned jej izolovat. Zdravá husa je obezřetná, reaguje rychle na podněty z okolí. Hlavním indikátorem je stav peří a péče o něj. Zdravý pták (i při nedostatku vody ke koupání) má peří uhlazené a tráví hodně času jeho úpravou. Především peří v okolí kloaky je nadýchané a čisté. Zdravý pták, odpočívá-li ve stoje, stojí na jedné noze.

Nemocný pták je netečný. Husy mají krk zatažený. Stojí na obou nohách, postoj je často „tučňákový" těžiště jakoby se přesunulo hodně dozadu. Husí peří je uleptané, konce pírek slepené k sobě, nezapadá a netvoří kompaktní tvar. Pták nereaguje na poplach jiných hus, potlesk, odmítá jíst, pohybuje se pomalu, straní se hejna (partner ale nemocného ptáka neopustí). Někdy lze pozorovat nadměrnou konzumaci vody. U konkrétních nemocí lze pozorovat změny v trusu nebo výtoky z nozder. Po delším přecházení nemoci jsou ptáci pohublí na hrudní kosti, slabí, ztrácejí typické oranžové zabarvení zobáku. U hus a kachen sedících na vejcích je charakteristické, že při onemocnění přestanou inkubovat, nebo inkubují a vejce jsou studené, popřípadě najednou neudržují v hnízdě čisto a vejce jsou značně znečištěná od trusu.

Ne všechny infekce probíhají rychle a jsou pro ptáka smrtelné. Stejně jako u savců je mnoho drobných infekcí, které ptákovi neublíží. Pták působí den nebo dva nemocně, ale rychle se zdravotní stav zlepší. Vše závisí na podmínkách, v jakých pták infekci chytne. V prostředí plném stresu, špíny a špatné stravy může být i banální infekce osudná. Pokud máme podezření, že pták není v pořádku, pak jej izolujeme a celému hejnu nasadíme zvýšené dávky vitamínů. U hus je nejlepší formou podávaní přípravků ve vodě a šiškách.

Máme-li podezření na vážnější onemocnění (pták vypadá opravdu špatně) pak:

1. V případě drahých chovných ptáků, nebo ptáků na které jsme nějak citově vázáni se ihned obrátíme na veterináře. Jeden den čekání může být pro ptáka osudný. Musíme ale počítat s tím, že diagnóza u ptáků je mnohdy velmi obtížná, jak sami zjistíte většina onemocnění má identické symptomy. Před přesným stanovením diagnózy jsou obvykle nasazeny širokospektrální antibiotika. Léky nejsou levné a u tak velkých ptáků jako jsou husy to platí dvojnásob. Než přijde veterinář ptáka izolujeme, je vhodné mít již připravené místo, kam je možné separovat nemocné ptáky a které je možné bez problému dezinfikovat (dezinfikujeme roztokem 5 - 10% chloraminu.), osvětlit a temperovat (malý vybetonovaný, nejlépe vydlážděný chlívek). Teplota pro nemocného ptáka by měla být tak okolo 20°C s tím, že by měla být k dispozici umělá kvočna, pod kterou bude teplota okolo 35°C. Zajistíme dostatek pitné vody a čisté krmení.
2. V případě ptáků určených na maso se obecně léčba nedoporučuje jak z důvodů vyšších nákladů tak proto, že mnohé léky nejsou určeny ptákům na konzum. Je vhodné ptáka utratit.
3. V případě, že se rozhodneme pro domácí léčbu bez veterináře, musíme zajistit, aby pták přijímal vodu a krmení. Nasadíme vitamíny do vody. U hus lze pomocí šišek do krku dostat potřebnou dávku vitamínů. Ptákům nepodáváme léky určené pro savce. Pokud se ale přeci rozhodnete, že nemáte co ztratit, tak nezapomeňte na vypočet vhodné dávky, jestliže je lék určen pro člověka pak je počítáno s váhou okolo 75 kg, husa váží tak max. 7 kg, house ještě mnohem méně!!! Pokud pták ještě neztratil svou váhu (dlouhodobým přecházením nemoci) má dostatečné tukové zásoby, aby infekci přežil z vlastních zásob. Při vlastní neodborné léčbě se vždy vystavujeme riziku, že se pták nevyléčí úplně a že stále bude zdrojem infekce pro ostatní.

Při kontaktu s nemocným ptákem používáme ochranné prostředky. Existuje několik závažných onemocnění přenosných z drůbeže na člověka.

Paraziti

Neexistuje snad orgán, který by byl u ptáků napadení parazitů ušetřen. Zvlášť v extenzivním chovu se s tím setkáme. Příznaky napadení vnitřním (vnějším) parazitem jsou podobné jako u virových (bakteriálních) onemocnění. Hlavní rozdíl je ale v délce onemocnění. Pták je po dlouhou dobu pouze „bez nálady". Paraziti tím že oslabují organismus způsobí, že je pták mnohem náchylnější k běžným infekcím a snadněji jim podlehne. Parazit je pak pouze spouštěč hlavního a závažnějšího onemocnění. Není na škodu mít po ruce vhodný přípravek. U hus je vhodná forma tablet. Aplikace pomocí malých šišek z chleba je jednoduchá a účinná. Není třeba nemocného ptáka nechat žíznit a dávkování je jednoduché. Současné přípravky obvykle působí na celou řadu vnitřních parazitů.

V mém chovu jsem se setkal nejčastěji s těmito parazity:

Červi v dýchacím ústrojí (syngamóza)

Dospělé husy jsou zdá se buď imunní, nebo jim tento parazit nepůsobí obtíže. Vnímavá jsou housata, k uhynu dochází v prostředí se silným zamořením. U mě šlo o slepice, které symptomy neměly, ale červa přenášely. Napadení se projevuje z počátku mírným chrapotem. Koncentrací parazita v dýchací trubici house později silně chraptí a kýchá. Později nevydává zvuky a koncentruje se jen dýchání. Pokud nedojde k léčbě nebo přesunu ze zamořeného prostředí, umírá na udušení. Pomáhají přípravky s účinnou látkou levamisol. Zároveň je nutné provést důkladnou dezinfekci obydlí a odčervení všech zvířat. Dlouhodobým pozorováním jsem zjistil, že kachny (u mne pižmové) jsou vůči tomuto parazitu imunní. Káčata sice jsou červem napadena, ale napadení dojde pouze do stavu mírného chrapotu. Zda parazita také přenášejí nevím. U hus se mírné napadení může protáhnout až do dospělosti, kdy pták už není ohrožen na zdraví. Mimochodem nejvnímavější jsou kuřata slepic a bažantů.

Svrab

Mezi chovateli znám jako vápenka nebo prašivina. Parazit, který sídlí pod pokožkou. Chovatelé slepic dobře znají zduřelé nohy slepic a silné vrstvy krustů na nohách, které slepice nejen svědí, ale bolí. Zároveň deformují prsty na nohou. Tento parazit napadá jak kachny pižmové tak husy (husy jsou vnímavější). Má však mnohem horší průběh a napadá jiné časti těla. Koncentruje se na hlavě. Konkrétně zobák jeho okolí, oční víčka. Zřídka nohy. Oficiální důvod neznám, ale domnívám se, že na nohách se svrabovi nelíbí díky tomu, že husy i kachny tráví dost často s nohama ve vodě a bahně a on se dusí. Vnímavé jsou hlavně housata, čas od času i kachňata (asi záleží na konkrétním jednici). Dospělá husa chytne svraba jen v silně zamořeném prostředí, dospělé kachny pižmové jsou odolnější (u mne byly imunní).

Právě díky napadání hlavy je léčba velmi problematická. Prvním příznakem, že husa chytla svraba, je podezřelé otíraní si hlavy a drbání. Obvykle také jemně slzí oko. Kůže začíná množením parazita tuhnout, až se vytváří na zobáku, pod a nad víčky silně zrohovatělá vrstva kůže. Jak se parazitovi daří, odlupuje se již odumřelá kůže a napadána je další vrstva. Násilné odloupnutí vede ke krvácení. Mnohem vnímavější jsou káčata a housata dokud mají na hlavě prachové peří. Nelze použít olej ani silnější toxické přípravky jako u slepic na nohou. Oči jsou velmi citlivé a stejně tak dýchací ústrojí ptáka díky nozdrám. Zbavit se parazita trvá někdy dlouho. Nezabírá potíraní olejem ani běžně prodávané přípravky (známý arpalit). Jeho účinek je pouze krátkodobý. Navíc se nedá použít v okolí očí protože dráždí sliznici. Ze zkušenosti mám velmi dobré výsledky s přípravkem KADOX. Jeho toxicita je mírná pro ptáky (odpovídá tomu i cena). Díky tomu, že je účinná látka uložená v mikrokapslích má dlouhodobý účinek. Je však nutné ptáky izolovat od vody a ani jim nedávat vodu v otevřených nádobách. Vodu huse podávám ve formě namočeného pečiva a ovoce. Nebo provádím dozor na pitím. Jinak by přípravek spláchly. Účinek přípravku je totiž také určitým způsobem omezen. Při první aplikaci dochází k razantnímu zlepšení. Po třetí (třetí den) aplikaci je parazit zahuben. Pokud se ale aplikace podcení je další dlouhodobá léčba málo účinná. Zvláště u mladých housat a kachňat vede někdy dlouhodobá léčba k zakrsnutí.

Klíšťata

Působí velké potíže v extenzivním chovu. Z drůbeže je asi vnímavá pouze husa a kachna pižmová. To vše díky tomu, že se tito ptáci pasou. Klíšťata působí problémy snad jen housatům a kachňatům kachny pižmové a to do určitého stáří. Dospělí ptáci příznaky nemají. Ani kuřata hrabavé drůbeže nemají s klíšťaty problém.

Onemocnění probíhá u kachen i hus stejně. Pokud je výběh zamořen klíšťaty trvá delší dobu než jich na sebe ptáci naberou. Situaci klíšťatům trochu ztěžuje to, že se tito ptáci rádi koupou a často si probírají peří. Šanci mají proto klíšťata jen tam, kam ptáci nedosáhnou. Je to krk a hlava. Často se klíště přisaje přímo na oční víčko. Když je napadení dostatečné, tak pravděpodobně imunitní reakce organismu nebo toxicita klíšťat (nebo obojí) způsobí otok hlavy. Otok postihne celou hlavu, ale je hlavně patrný na očních víčkách a zobáku. U postižených housat a kachňat se často objevují visící laloky napuchnuté kůže pod zobákem. Napadení nekončí smrtí, ale opuchnutí housata velmi obtěžuje, ztěžuje dýchání, zřejmě má také vliv na oči (oční sliznici) ptáci velmi často zavírají oči, které jemně slzí. První příznaky jsou hodně podobné svrabovi. Ptáci mají jemně oteklá oční víčka a zavírají oči. Ze začátku je otok jen na půli hlavy a tak pták zavírá pouze jedno oko. Oteklá kůže svědí a ptáci si hlavu často otírají, tím ještě více dráždí kůži, která jemně rohovatí (opět podobnost se svrabem). Mládě se takhle protrpí do dospělosti, kdy pravděpodobně imunitní systém ptáka se již umí vypořádat s látkami ( asi zřejmě i bakteriemi) které klíště do těla pouští. Pták se dostane zpět do kondice, ale kůže na hlavě je po otocích zdeformovaná a pták působí nevzhledně. Napadeni nejsou nikdy všichni ptáci. Obvykle 2-3%. Ale procento zřejmě závisí na množství klíšťat v daném výběhu. Je zde i možnost určité imunity, kdy někteří jedinci jsou na klíšťata jako magnet zatímco jiní klíšťata odpuzují.

Pokud se vyskytnou příznaky pak buď samotného jedince, ale nejlépe celou skupinku zavřeme mimo výběh a postižené mládě ošetříme kadoxem. Po 3 dnech znovu vypustíme a sledujeme. To jak se napadení projeví, záleží také na ročním období. Nejčastěji se mi napadení objevilo mezi květnem a červnem. Housata narozená brzo na jaře (březen) , dorostou a jsou téhle „alergické" reakci ušetřeny. Zatímco květnoví ptáci mají peklo.

Včely

Tohle není problém ani tak hus jako kachňat. Měl jsem mladé kachny v zahradě kde bylo na zemi spousta zralých hrušek. Všude spoustu much a včel. Kachňata mezi tím množstvím hmyzu ještě chytla mouchy, nějak se dokázala vyhnout včelám.Často na mnoho včel ale stouply a dostaly žihadlo. Pokud bylo žihadlo do prstu nic se nestalo, noha opuchla, do večera sklesla a vše bylo v pořádku. Ale pokud dostaly žihadlo do plovací blány, ta napuchla tak, že byla jako malá bublinka, snadno praskla a kachny mněly za chvíli místo plovacích blan jen cáry visící kůže mezi prsty. Nevypadalo to pěkně. Housata po hmyzu nejedou, ale na včelu také šlápnou.

Zranění

Zlomeniny bývají poměrně vzácné, přesto pokud se stanou, nebývají velkým problémem, rychle se hojí. V případě zlomenin u chovných kusu se vyplatí zajít k veterináři, aby nedošlo ke špatnému srůstu. Mnohem obvyklejší jsou drobné rány, pohmožděniny na nohách a naražení končetin. Pták kulhá a podle stupně bolesti došlapuje nebo na nohu vůbec nestoupne. V případě, že je na noze větší rána nebo je oteklý prst či kloub, je vhodné nohu na 1 týden fixovat. Já osobně pro tyto případy používám jako dlahu novodurovou trubku, s průměrem a délkou podle druhu drůbeže. Nejprve trubku podélně rozřízneme. Pak nad plynem konec upravíme tak, aby se zde vešly 3 prsty s plovací blánou. Průměr trubky volíme tak, aby noha po ovázání gázou v dlaze pevně seděla. Pevně ji k trubce připevníme izolepou. Po této úpravě bude husa schopná se na nohu postavit a zároveň nepohne ani s kloubem a ani s prsty. Před ovázáním doporučuji nohu očistit a dezinfikovat. Po týdnu můžeme vše sundat, většina zranění je u hus do týdne v pořádku. U slepic je pak vhodné použít celý systém i na zlomeninu běháků (těžko poběžíme se slepicí na pohotovost, ale když jde o mladou nosnici je ji škoda). Zlomeniny křídel nejsou tak důležité, protože husa (kachna, slepice) křídla v domácím chovu k přežití nepotřebuje, fixace je obtížnější, křídlo obvykle sroste samo, přestože už nebude přesně přiléhat k tělu.

Drobné oděrky a rány se dobře hojí. Zřejmě díky vyšší teplotě ptáků nedochází k infekcím (nesetkal jsem se s tím). Na hlubší rány používám peroxid a framykoin (antibiotický zásyp). Někdy i ošklivá zranění skončí zahojením. Při jedné šarvátce vytrhl houser český houseru labutímu šlachu z prstu. Visící kus jsem odstřihnul, ránu dezinfikoval a obvázal. Do týdne se zahojila. Funkce prstu byla asi omezená, ale ptákovi to nečinilo problémy.