Kachna pižmová (známá je také pod názvy čínská kachna, husokachna) pochází z jižní Ameriky. Je příbuzná naší kachny divoké. S českou domácí kachnou (domestikovanou z březňačky) je křížitelná, ale potomci jsou neplodní. Kachna pižmová se stala mezi chovateli velmi oblíbenou pro své dobré vlastnosti. Dospělá kachna nevydává téměř žádné zvuky, kačer pouze syčí. Je dobrou matkou a snadno se rozmnožuje.

Domestikace kachny:

Domestikace kachny pižmové není dotáhnutá až tak daleko, jak je tomu u kachny divoké (březňačky) nebo husy velké. Od své divoké příbuzné se liší pouze menší plachostí, mírně vyšší hmotností a vyšlechtěním na čistě bílá plemena. Důvodem, proč se nepokračovalo ve šlechtění dále, bude zřejmě velmi dlouhá inkubace kachen, která je 35 dnů. Zatímco kuřata jsou už dva týdny vykrmována a pekingské kachny ve stáří jednoho týdne, čínské kachny se teprve líhnou. Z pohledu umělé inkubace jsou neekonomické. Snad i díky tomu zůstal u naprosté většiny kachen půd kvokavosti zachován a kachny jsou velmi starostlivé a pečlivé matky. Dobře mláďata brání, jsou ostražité a lze je do extenzivního chovu jen doporučit. Kachny rovněž neztratily schopnost letu. Kachny odchovány ve výběhu v lehčí váze jsou výbornými letci (což přináší pěkné nefalšované osvalení v oblasti hrudní kosti). Převažující extenzivní chov těchto kachen měl také pozitivní vliv na jejich odolnost vůči nemocem. Není proto divu, že u drobnochovatelů vytlačila kachna pižmová postupně husu domácí.

Chov:

V chovu kachen pižmových budete potřebovat malé jezírko nebo umělou nádrž. Díky jejich velikosti však toto nepředstavuje žádný problém. Kachny se spokojí i s malou dětskou vaničkou, kterou jim alespoň 3x týdně napustíme (vyměníme vodu). Pokud je ale k dispozici menší vodní plocha určitě ji využijí a budou u ni trávit většinu času. Narozdíl od našich kachen domácích mají tyto kachny i kačeři nad zobákem masitý hrbol. Kachny nejsou tak odolné jako husy a potřebují podmínky pro ustájení podobné slepicím. Hlavně kačeři v zimě snadno omrzají. Kachny si „neumí" schovat obě nohy do peří jak to dělají husy a tak i nohy jim mohou omrznout. V zimě by proto měly být ustájeny v prostředí, kde teplota neklesá dlouhodobě pod -5 stupňů. Rády však i v zimě tráví dny venku, proto je nutné hlídat teplotu a na mrazivé noci zajistit, aby kachny zalezly do chléva. Pelichání kachen probíhá stejně jako u hus. Letky vypadnou najednou.

Něco k létání:

Kachny pižmové neztratily schopnost letu. Nově nakoupení ptáci mohou snadno odletět (zvláště pokud byli zvyklí létat). Obecně se však tito ptáci drží hospodářství jako holuby a pokud nejsou plašeni a ohrožováni (třeba psem) nemají potřebu nikam letět.
K létání mám ještě pár poznatků z mých vlastních pokusů. Jako kluk jsem v jedné sezóně trénoval skupinku mladých ptáků na přelet určité vzdálenosti (asi 80m vždy směrem k hospodářství). Ptáci se velmi rychle naučili, co se od nich žádá. Nutno říci, že kachny tento trénink velmi bavil. Po dosednutí na cílové místo byly vždy velmi vzrušené.Tato skupinka byla pak později velmi aktivní co se týče létání (bez dalšího povzbuzování). Většinu dne poposedávala na plotech. Noc trávila na střeše a stromech. V ranních hodinách kachny podnikaly „tajné" okružní lety kolem hospodářství do vzdálenosti 500m. Mé testování skončilo, když jsem jednoho rána našel skupinku 12 kachen na střeše baráku souseda. Tyto kachny silně motivovaly i necvičené kusy. V další sezóně jsem od experimentování s letem upustil a žádné vlastní snahy o létání u kachen nebyly. Kachny jednoduše nelétají, pokud se to nenaučí. Pokud nemají nebo neměly prostor k létání, tak nelétají. Dospělé kachny používají křídla především k překonávání plotů a v zimě k vyhnutí se brouzdání ve sněhu. Dospělí ptáci se letu na větší vzdálenosti spíše bojí a neopouštějí skupinu. Let je vcelku obratný až akrobatický. Kachny dobře manévrují v omezeném prostoru. Nečiní jim problém proletět mezi stromy nebo usednou na větev stromu. Neplašené kachny pižmové nepotřebují mít křídla nutně zastřižené. V podmínkách většího volného výběhu má nezastřižení kachny i mnohé výhody (zmíním později).

Na rozdíl od hus, kachny netvoří žádné stále svazky na celý rok. Kačer se o kachnu aktivně zajímá jen v období páření. To ji doprovází a mnohdy se od ní nehne na krok ( aby se sní jiný kačer nespářil) a kachnu brání. Na jednoho kačera je vhodné 3-5 kachen. Kachny nejsou až tak „náladové" jako husy a proto sestavení hejna je snadnější. V hejnu se nesetkáme s takovou agresí, přesto se mohou přihodit výjimky, kdy skupinka napadne novou kachnu. Zvláště pokud má výrazně jiné zbarvení. Doporučuji tedy zpočátku bedlivě sledovat chování skupinky. Určení pohlaví je jednoduché. Kačer je o jednu třetinu větší od kachny.

Dvě rady do začátku při shánění chovných zvířat pro extenzivní chov:

1. Nikdy nekupujeme chovné páry od jednoho chovatele.
Nebudeme mít jistotu, že jde o nepříbuzné ptáky. Příbuznost snižuje plodnost jedinců, odolnost potomků a má mnoho dalších negativních dopadů.

2. Pokud nemusíme, nekupujeme čistokrevné ptáky.
Ve snaze zachovat potřebné standardy vzhledu ptáka pro účely výstav, jsou mnozí šlechtitelé schopni dojít až tak daleko, že:

• udržují chov v naprosté čistotě,
• líhnou pouze v líhních,
• často ptáky preventivně zbytečně přeléčují
• a dokonce vědomě kříží příbuzné ptáky.

Takový to chov má velmi neblahý vliv na imunitní systém. Ptáci jsou velmi snadno náchylní k nemocem a parazitům. Jedinci z těchto chovů jsou použitelní pouze pro výstavy a klecový chov. Jejich využití v extenzivním chovu na maso je spojeno obvykle s velkými ztrátami v prvních letech chovu.

Máme-li tu možnost, vybíráme si pro chov kusy, které byly odchovány vlastními rodiči nebo pěstouny a měly možnost volného výběhu. Výhodou je, pokud má chovatel více druhů drůbeže pohromadě (v přijatelném poměru na velikost výběhu).

Takoví jedinci mají velmi dobře vyvinutý imunitní systém. Odchov pod rodiči a ve výběhu umožní, aby mládě přišlo do styku se všemi možnými viry, bakteriemi a parazity. Drobnými infekcemi se pak imunitní systém cvičí (co tě nezabije, to tě posílí). Tak jako u všech živočichů předávají rodiče na potomky protilátky, které jej chrání v prvních týdnech života. Proto jsou tito ptáci zárukou odolného potomstva ve Vašem dalším chovu.

Kačer

Strava

Kachny pižmové jsou všežravé. Větší část jejich stravy je však rostlinná, obilí a tráva - rády se pasou. Nepohrdnou však žížalou, slimáky, malými žabkami, pulci a hmyzem. Neodmítnou ani maso.

Odchov

Pokud je kachna pohlavně dospělá (1 rok), je období kdy začne snášet spojené s počasím. Po oteplení, prodloužení dne. Záleží především na jarním odtání sněhu. Kachna snáší vejce denně a počasí má na snůšku stejný vliv jako u hus. Pro zachovaní kvality vajec a cyklu snášky proto provedeme stejná opatření.

Když se kachna chystá snášet (nebo že snáší), poznáte jednoduše. Kachna je až neobvykle zaneprázdněna sháněním potravy. Pokud máte velký výběh, všimnete si, že kachna pořád něco hledá a chodí spát později. Mnohdy i potmě, kdy ostatní drůbež již usíná, tyto kachny běhají po dvorku a snaží se sehnat poslední žížalu před spaním. Když pak ještě uvidíte paření s kačerem (ve vodě na souši), hledejte hnízdo. Kachny pižmové jsou mistryně v úkrytu hnízda. Pokud nejsou zastřižené, tak stejně jako v přírodě se pokoušejí hnízdit i v dutinách stromů. Speciálně kachny při prvním hnízdění mají silnou potřebu hnízdo co nejlépe schovat. Zkušené kachny obvykle vyberou hnízda slepic nebo nějaké kryté místo na zemi, kde už hnízdily. Málo kdy si vyberou volný prostor nebo křoví, preferují zastřešené místo. Z mých zkušeností mají kachny pižmové rády uzavřené hnízda. Samy nejraději hnízdí v takových místech, kde se mohou dostat jen malou skulinkou. Osvědčil se mi tento typ hnízda o vnitřních rozměrech: 40x40cm hnízdo + 18cm na vchod, výška 40cm. Hnízdo kachnám vždy postavím ze stébel suché trávy.

Hnízdo Kachna sedící na snůšce Kachna snáší jedno vejce za den, zpravidla ráno. Vejce jsou bílá, šedá nebo mají i šedé tečky. První vejce je vždy malé, ale další jsou již o něco větší než od domácích slepic. Kachna před odchodem hnízdo dokonale zamaskuje, mnohem lépe než husa. Při posledních vejcích již začíná hnízdo vystýlat. Po snesení posledního vejce (kterých může být až 25, ale obvykle u mladé kachny okolo 18) kachna na vejce zasedne. Vejce kachnám neodebíráme, nebo odebrané kusy nahradíme atrapami (stačí slepičí bílá vejce). Atrapy podkládáme do 5 vajec. Pokud bychom vejce odebírali bez náhrady, pak kachna usoudí že je hnízdo vykradené a změní adresu hnízda, nebo co je horší, nezasedne a bude hnízdit znovu později.

 

Kachny pižmové jsou vynikající inkubátorky a zkušené kachny dokáží při správné konstrukci hnízda vysedět i 23 vajec. Pokud hnízdo, které si kachna vybrala je nevhodné (na špatném místě), tak ji lze při prvních dnech ještě přeorientovat. Později je to již horší (hlavně u mladých kachen). Mněl jsem kachnu, která snášela vejce daleko od domu v bedničce od ovoce. Zjistil jsem to, až když mi zmizla a já ji našel, když už seděla. Po přemístění kachna odmítala zasednout na jiné hnízdo, byť to byla ta samá bednička. Musel jsem zajistit, aby na ni nepršelo a nechat ji sedět blízko u lesa 100m od baráku. Hnízdění bylo úspěšné.

Hnízdo bude důkladně vystláno peřím. Kachna je může opustit na 1 hodinu a vejce ztratí jen 5 °C a to při venkovní teplotě okolo 10 °C. Samozřejmě, že vejce ve 3 týdnu mohou zůstat v hnízdě i 24 hodin a nic se jim nestane. Proto doporučuji kachnu nezavírat a nechat ji (pokud to je možné) volně puštěnou. Při tomto způsobu chovu budou výsledky nejlepší. Kachna se totiž téměř každý den jde vykoupat a to vejce potřebují. Krmení musí být dostačující, i když se příroda postarala o to, aby se kachna stihla napojit, vyprázdnit a nakrmit (1-2 hodiny denně) a vejcím se nic nestane. Po 10 dnech inkubace můžeme vejce prosvětlit. Zpravidla první snesené mohou být neoplodněné (postup prosvětlení je identicky jako u hus).

Kachna, která sedí má zvláštní chování při opuštění hnízda. Chová se jako „nemocná“ má zatáhnutý krk, načepýřené peří a vydává zvuk jako škytání. Vypadá to jako signál pro kačera „hele už sedím, jdu se jen nažrat, tak dej pokoj, nic nebude“ což by po celém období páření mohlo být pochopitelné. Zde se hodí, když kachna není zastřižená. Kačer se o páření stejně pokusí a kachna mu snadno unikne. Jinak kačer kachnu zbytečně zpozdí, přivede na jiné myšlenky a hlavně znečistí. Kachna také ve spěchu raději létá. Zaletí si ke krmení, zaletí si k vodě (koupou se každý den), zaletí zpátky do hnízda. Mimochodem kachny jsou vcelku chytré. Pokud uvidíte kachnu, že opustila hnízdo, tak je třeba nedávat nic najevo. Pokud se totiž hned vrhnete kontrolovat hnízdo, mate kachnu hned na zádech. U kachen pižmových je vcelku pohodová kontrola hnízda. Jsou velmi bojovné a tak ani když pod ně dáte ruku, hnízdo zpravidla neopustí. (budou ale kousat a škrábat). Mladé kachny jsou trochu bázlivější a při první hnízdění utíkají z hnízda, jen co se přiblížíte. U zkušených kachen můžete šahat do hnízda i každý den. Kontrola má své opodstatnění, někdy se nějaké vejce rozbije. Delší znečištění v hnízdě by mohlo znamenat konec celé snášky.

Po 35 dnech inkubace se začnou líhnout káčata. Líhnutí je dlouhý proces, trvá až 48 hodin od prvního proklovnutí po samotné vylíhnutí. Díky to mu, že kachna zasedne až na konci snůšky, líhnou se všechna káčata najednou. Pokud má nějaké mládě problém s líhnutím a ostatní jsou venku, přemístíme jej do líhně. Nikdy nevyndáváme káčata ze skořápky, je zde riziko nevstřebaného žloutku, neukončeného puku a tím i smrti vykrvácením. Pokud se nedokáže vylíhnout samo, jde o slabé mládě, které by v přírodě nepřežilo a proto by své vadné geny ani nepředalo na potomky. Přirozený výběr ho odsoudí ke smrti ve skořápce. Pokud se nemůže vylíhnout větší počet vajec, byl asi problém v rodičích, vlhkosti, nebo velmi nepříznivém počasí. U nakřápnutých vajec postupujeme stejně jako je to popsáno u hus.

Káčata jsou od vylíhnutí ještě 48 hodin živena ze žloutku, který jim v těle zůstal. Přesto již po 24 hodinách aktivně ďobají vše kolem sebe a vše co se hýbe. Pokud neprší, kachna mláďata vyvede z hnízda již druhý den. Pokud prší, tak až následující den. Mnoho chovatelů má strach, ale pokud je teplo je vhodné káčata nechat vykoupat ihned po vypuštění do výběhu. Káčata se díky brzkému koupání začnou aktivně mastit, otuží se a pak jim neublíží ani pořádný slejvák. První dny jsou kachňata namaštěna hlavně díky matce, která si při koupání aktivněji mastní peří a tím i své malé potomky když je zahřívá. Pokud nemají možnost koupat se, snižuje se jejich maštění a při dešti snadno promoknou a podchladí se. Dávejte pozor na veškeré nádoby s vodou. Káčata vyskočí dost vysoko a snadno se při hysterickém pohybu unaví a ve vodě podchladí, následně pak utopí. Kachna nerozpozná káčata s věkovým rozdílem několika dnů. Pokud nemá všechny bílá nebo černá (nehrozí znatelný rozdíl) je možné dokoupit něco z velkochovu bez problémů. Pokud ale koupíte káčata s věkovým rozdílem 7 dní nebo jinak zbarvená, tak je kachna i zabije. Někdy se může stát, že kačer je vůči malým kachňatům velmi agresivní. Zřídka se stává, že své potomky zabije. Máte-li nový pár, sledujte v prvních dnech po vypuštění kachňat do výběhu chování hejna. Agresivní kusy do dalšího chovu už nepřipouštějte. U domácích kachen pižmových to není běžné chování.

V prvním týdnu jsou kachňata velmi zranitelná, snadno se ztratí ve vysoké trávě, jsou neohrabané a pomalé. Kachna s nimi půjde jen do křoví a nepustí se na otevřená prostranství. Já doporučuji na první týden kachnu s kachňaty zavřít do vlastního výběhu. V mém chovu ve výběhu s loukou, lesem a malou vodní plochou jsem vypozoroval určité závislosti co do počtu kachňat. Při extenzivním chovu se nejvíce osvědčilo 8 kachňat na jednu kachnu. Pokud mi kachna vyseděla nebo se vylíhlo pouze do 10 kachňat, přežily všechny až do dospělosti. Při počtu nad 10 docházelo vždy ke ztrátám. Vysvětluji si to tím, že počet kachňat do 10 dokáže kachna snadněji uhlídat a obránit. Také jsem vypozoroval, že na rozdíl od hus, považuje kachna 8 kachňat za dostatečný počet na to, aby se nemusela starat, zda ji něco chybí. Má-li kachna u sebe takovou to skupinku není obvykle ochotna (oproti huse) je opustit nebo s nimi hledat jedno ztracené kachně. Jako krmivo doporučuji použít kompletní směsi (K1, VKCH 1), nebo šrot s vajíčkem natvrdo + vitamínové/minerální doplňky. Po vypuštění do výběhu nejsou speciální směsi nutné a kachňatům stačí pouze čistý šrot s celou pšenicí a do týdne přechod na pšenici. Kachny jsou bojovné matky. Neváhají zaútočit na většího psa, letícího dravce i člověka pokud hrozí kachňatům nebezpečí. Nebezpečné jsou především pro menší děti, které mají snahu si káčátko chytit. V mém chovu u lesa jsem viděl, jak kachna vyletěla proti dravci (pravděpodobně jestřáb) dříve než stačil přiletět blíž. Kachny pižmové rostou pomaleji než jiné druhy. Intenzivní odchov není efektivní. Nejlepší je pro ně volný výběh s trávou. Kachny pižmové se pasou a tím ušetří mnoho krmiva. Při extenzivním chovu pak vyrostou do dospělé váhy (2,5kg kachna, 3,5 kg kačer) za 4 měsíce.

Kachna s 10-ti denními kachňaty Kachna s 10-ti denními kachňaty

Máme-li kachny se slepicemi je nutno více dbát o čistotu. Kachny bývají odolné, platí pro ně stejná pravidla jako u hus. K některým parazitům jsou odolnější.

Kritickým faktorem je přítomnost vodní plochy s divokým ptactvem. V takovém prostředí je chov domácí vodní drůbeže nevhodný. Divocí ptáci jsou přenašeči velkého množství nemocí a parazitů, na které jsou domácí zvířata málo imunní.

Pokud byste měli nějaký dotaz nebo zkušenost s chovem napište.